Tepelná izolace a ochrana proti vlhkosti

Základním principem tepelného posouzení budovy je zaznamenání všech energetických zisků a ztrát v bilančních postupech a klasifikace budovy na základě stanovené spotřeby energie.

Je třeba vzít v úvahu příslušné požadavky a předpisy. Zásadní význam pro zajištění požadované tepelné izolace a ochrany proti vlhkosti má zohlednění vzduchotěsnosti pláště budovy.

Vztahy mezi vzduchotěsností a tepelnými ztrátami, vnitřním klimatem, ochranou proti letnímu horku, jakož i účinnou prevencí škod v důsledku vlhkosti způsobené konvekcí či pronikáním vlhkosti netěsnostmi vnějšího obložení jsou shrnuty v předpisech týkajících se tepelné izolace/ochrany proti vlhkosti, které představují závazné požadavky na plánování a realizaci stavby.

Tepelná izolace v zimě

Cíle:

  • Snížení spotřeby energie užívaných budov
  • Snížení emisí CO₂ a spotřeby fosilních/neobnovitelných zdrojů
  • Setrvání výrazně pod platnými národními prahovými hodnotami spotřeby energie (např. EnEV)

Opatření:

  • Vysoce tepelně izolované stavební součásti. Navíc přinášejí příjemné vnitřní klima, protože vzhledem k vyšší povrchové teplotě stavebních součástí lze teplotu vzduchu v místnostech snížit a zůstává komfortní.
  • Konstrukce oken pasivního domu, solární tepelné zisky (jihozápadní orientace)
  • Vzduchotěsný plášť budovy
  • Energetické zisky např. sluneční světlo (fotovoltaické / solární teplo), geotermální teplo

Tepelná ochrana v létě

Cíle:

  • Snížení spotřeby energie klimatizačních/chladicích systémů
  • Zamezení přehřátí vnitřních prostor
  • Pouze zpožděný a utlumený přenos slunečního tepla do interiérů

Opatření:

  • Stavební materiály s vysokou hmotností, vysokou měrnou tepelnou kapacitou a nízkou tepelnou vodivostí pro vysoce izolované vnější stavební součásti
  • Zajištění možnosti vnějšího zastínění okenní konstrukce, je-li to v případě jihozápadní orientace možné, a dále omezení okenních ploch na střeše
  • Vzduchotěsný plášť budovy
  • Využití nočního chladu pro ventilaci
  • Zadní odvětrávaný obklad vnějších stavebních prvků

Terminologie:

  • Měrná tepelná kapacita (teplo materiálu) c: označuje množství tepla (J, Wh, kJ) na kilogram materiálu, které může být absorbováno při teplotním rozdílu 1 K:
    • Dřevo à 0,69 Wh/kg*K
    • Beton à 0,24 Wh/kg*K
    • Skleněná vlna à 0,23 Wh/kg*K
    • Celulóza à 0,60 Wh/kg*K
       
  • Měrná tepelná kapacita c
  • Amplitudový útlum ν / νH: udává, do jaké míry jsou tlumeny letní výkyvy teplot zvenčí dovnitř: ν / νH = ϑ A / ϑ i (ϑA = amplituda venkovní teploty; ϑ i = amplituda teploty uvnitř)
  • Fázový posun ηH: specifikuje časový posun mezi dosažením amplitudy teploty venku a uvnitř.
  • Koeficient prostupu tepla a':
    kvantifikuje subjektivní vnímání, že povrchy jsou „teplé“ nebo „studené“ navzdory stejné teplotě: a’ = a’ = λ /(ρ * c)
  • Tepelná difuzivita b: Měří, jak rychle mohou vysoké venkovní teploty, např. vlivem slunečního záření, proniknout materiálem b = √ λ ∗ ρ ∗ χ
Principy dřevostaveb